• Kateřina Kováčová

„PROSIMTĚ, UŽ NEZPÍVEJ!”

„Zpíváš falešně."

„Na malování nemáš talent."

„Na matiku nemáš buňky."

„Cestovat na druhý konec světa? Absurdní!"


Znáte podobné věty?

























Nejdřív je slyšíte od rodiny, okolí, ve škole. Vy jim třeba uvěříte. Protože.. jsou starší, ne? Oni by měli vědět. A pak už se u vás větičky zabydlí a straší i ve vaší hlavě. Představuju si to jako taková malá šedá místečka, která se postupně zvětšují a nenápadně a lehounce z vás dělají šedého člověka. Tak jak to popsal Michael Ende v krásné knize Děvčátko Momo, kterou jsem nedávno četla dcerce před spaním.


Není nic špatného na tom být šedým člověkem, ale není to ani nutné.

Není nic špatného ani na výše uvedených větách.

Ty věty samy o sobě nejsou špatné.

Jsou to jenom věty.

Jenom slova.


Hodnotu jim dáváme my sami.

Je to naše mysl, která uvěří.

Naše emoce, které slova roznítí.

Naše tělo, v jehož hlubinách se slova otisknou.


Ale nemusí to tak být.


Šrámy na duši se dají vyléčit.


Náš život může oplývat barvami.


A i šedá je barva.


Každý má někdy šedivý den.


Dopřejmě si dny všech barev.


Náš život nás volá..


A TAK…


Zpívejte, i když máte pocit, že to neumíte.

Tančete jako blázni.

Dělejte na sebe ksichty v zrcadle, jako když vám bylo deset.

Nechte se inspirovat dětmi.

Malujte třeba čokoládové srdce na ovesnou kaši.

Buďte odvážní (a to neznamená, že už se nebudete nikdy bát).


Protože jak zaznělo v Deníku princezny (ano, miluju romantické pohádky a nebojím se to tady veřejně přiznat :D)

„Odvaha není nedostatek strachu, je to jen přesvědčení, že existuje něco důležitějšího, než je strach.”


Udělejte dnes jeden malý krůček k barevnějšímu životu.

Udělejte ho pro sebe. Pro svoji duši. Pro svoje tělo.

Protože vy za to stojíte.




0 zobrazení
  • Facebook Black Round

© 2020, Kateřina Kováčová